Zázrak techniky
Dnes už je docela běžné, že my lidé létáme. Je to druh dopravy, který nám vcelku zevšedněl. A i já už jsem toho nalétal habaděj. Ale navzdory tomu, že už je pro mě létání stejná samozřejmost jako cestování autobusem nebo vlakem, vždy znovu žasnu, když se ocitnu na letišti, a zejména když nastupuji do letadla. A žasnu nad tím, jak důmyslné stroje že to dokázalo lidstvo objevit.
Už navenek dokáže takové letadlo často zaujmout. A čím je větší, tím víc zaujme. Protože dostat něco takového do vzduchu je takřka nepředstavitelné. Navíc třeba i se stovkami lidí uvnitř. Vždyť by například stačila tři největší civilní dopravní letadla na to, aby jimi odletěla celá moje rodná obec! A to nejde o žádnou zapadlou dědinu!
Pak člověka nemůže nefascinovat, když ví, jaké že bývá vybavení prostoru pro pasažéry. To viditelné i to skryté, o kterém se ale ví. Jak asi někdo vyzkoumal třeba kyslíkové masky a jejich bezchybné fungování? Kdo asi vymyslel, jak to udělat, aby u některých letadel na každé sedačce fungoval monitor? Kdo to vykoumal tak, aby na dálkových letech fungovaly kuchyňky? A kdo vyzkoumal třeba i toalety, díky nimž se dá cestovat, aniž by se musely transportovat desítky kubíků vody?
A zejména pak fascinuje to, co všechno je na letadlech propojené a co funguje tak, aby z toho byl jeden dokonalý celek. Je div, že někdo přišel na to, jak mají fungovat a kde mají být umístěná křídla, směrovky, motory, vrtule, palivové nádrže, kudy má vést které potrubí nebo třeba elektrické vedení…
A což teprve vybavení kokpitu! I kdybych sledoval videí a obrázků habaděj, nikdy nepřijdu na to, k čemu tu většina těch udělátek je. A tak jenom tiše žasnu nad takovými zázraky techniky. Díky kterým létáme my lidé bez křídel ještě mnohem výše než kteříkoliv z ptáků. A vesměs se dostaneme tam, kam chceme, bez toho, že bychom spadli.