Sexuální služby asistentů
Lidé se zdravotním znevýhodněním mají právo vést běžný život se vším všudy. Sociální služby nejsou od toho, aby tyto lidi přepečovávali, ale aby jim zajistili aktivní způsob života. Tato povinnost je dokonce dána zákonem o sociálních službách. Invalidita nesmí bránit člověku vést aktivní život. To znamená, že i člověk s poměrně rozsáhlým postižením má právo na sebeobsluhu, využívání běžných služeb a také mají právo na aktivní sexuální život.
Toto téma bylo donedávna vnímáno jako hodně kontroverzní. Zvláště opatrovníci hendikepovaných lidí (týká se to především lidí s mentálním postižením) se často ke svým opatrovancům chovali jako k dětem a nějaká sexuální aktivita byla nepředstavitelná.
Specifickou skupinu pak samozřejmě představují osamělí senioři, kteří mají stále své potřeby, ale díky osamocenosti je pro ně obtížné je realizovat.
Pro mnoho postižených lidí je obtížné navázat běžné partnerské vztahy, ale potřeby zůstávají. Nelze tyto potřeby, které rozhodně patří k těm základním, ignorovat. Je třeba hledat způsoby, jak dosáhnout toho, aby se lidé necítili ještě frustrovaní.
Vše se změnilo v roce 2015, kdy začala fungovat služba sociálních asistentek, která umožňuje postiženým lidem sexuální pomoc, která může být buď pasivní, nebo aktivní. Služby sexuálních asistentů jsou hrazené, ale lidé s hendikepem si za tyto služby rádi zaplatí. Pracovnice služby musí absolvovat školení a speciální kurzy a získat certifikát, který umožňuje tuto práci. Celou tuto činnost zastřešovala organizace Rozkoš bez rizika. Tato organizace se snažila také čerpat zkušenosti z těch zemí, kde tato služba funguje delší dobu než u nás. Od roku 2017 se o vzdělávání a činnost sexuálních asistentek a asistentů stará nadace Freya. Samozřejmě i dnes se jedná o kontroverzní téma, ale je třeba o tom mluvit.